„Přestože jsi došel až sem, měli jsme obavy, jestli tuhle zkoušku dokážeš. Vždyť jí ještě nikdo neprošel. A ani ty se nezdáš být jiný...“ řekla žena a já už se obával nejhoršího. Měla vážný výraz ve tváři... Který se ale najednou změnil na úsměv.
„To jsem si aspoň myslela, ale dokázal jsi mi, že i když jsi Sasukeho možná nenáviděl, tak ho miluješ víc než nenávidíš. Proto jsi i touto zkouškou prošel.“ řekla nakonec žena. A já se usmál. Zvládl jsem to! Už jsem si myslel, že se mnou bude konec...ale zvládl jsem to! Teď mi spadl kámen ze srdce. Už jsem myslel, že nakonec neprojdu tou zkouškou...
„Moc se neraduj. I když jsi první, kdo prošel, tak stále tě čeká poslední zkouška.“ řekla žena vážně, ale když viděla můj šťastný obličej, tak se i ona usmála.
„Děkuju.“ řekl jsem směrem k nim. Oba na mě kývli a v tom všechno okolo mě zmizelo a já se objevil v modře vymalované místnosti.
„Tohle je Síň návratu. Pokud projdeš i naší zkouškou, budeš se moci vrátit zpět na Zem.“ řekl mě již známý hlas. Byla to Vita.
„Překvapuje mě, že jsi došel až sem.“ řekl Mors s úšklebkem, ale i ona se teď na něj dívala jinak, než předtím. Jako by si ho možná vážila.
„Po celou dobu zkoušky jsi měl možnost se seznámit s několika našimi anděli. Byli to Andělé strachu, bolesti, víry, štěstí, smůly, radosti, smutku, závisti, přátelství, nenávisti a lásky.“ řekla Vita a v místnosti se objevili všichni jmenovaní andělé.
„A ty jsi prokázal, že tvůj život nebyl zbytečný. Ale o tvém osudu teď rozhodnou dvě věci, které ty již nemůžeš změnit.“ dořekla Vita a najednou se místnost rozplynula a všichni jsme se objevili v Konoze.
„Konoha?“ zeptal jsem se nechápavě a překvapeně zároveň.
„Nemůžou nás vidět. Jsme jen duše.“ řekla Mors, která se objevila vedle něj.
„Chodíte do našeho světa často?“ zeptal jsem se zvědavě.
„Ale ano. Je to příjemné rozptýlení.“ přikývli s úsměvem všichni.
„Ale proto tu nejsme. Podíváme se, jestli na tebe stále tvoji přátelé myslí.“ ozvala se Vita a všichni se vydali po vesnici. Brzy jsem zjistil, kam jdeme. K Ichiraku ramen.
„Proč zrovna sem?“ zeptal jsem se.
„Uvidíš.“ řekl někdo vedle mě, ale to už jsme byli u mého oblíbeného obchodu.
„No tak Sakuru, musíš něco sníst.“ říkal Sai a marně se růžovlásku snažil donutit sníst nějaké sousto. Sakura měla oči zarudlé od pláče a vypadala jako smrtka. Ale ani Sai nevypadal jako normálně.
„Když on...chovala jsem se k němu hrozně. Nezasloužil si to. Mohla jsem třeba něco dělat, ale já tam jen nečině stála...“ vzlykala Sakura. Sai věděl, že má zase tu svou náladu a nic s ní nehne. Proto ji jen objal.
„Mě taky chybí.“ ujistil ji.
„To už by mohlo stačit.“ ozvala se Vita. Naruto Sakuru nepoznával. Byla jako vyměněná.
„Vypadá, že jim na tobě záleží.“ řekla s úsměvem postarší žena. Anděl přátelství.
„Já tomu prostě nevěřím! Jak mohl jen tak umřít? Vždyť to je Naruto!“ křikla Ino.
„Nejspíš se zrovna odněkud vrátila.“ ozvala se dívka v zelených šatech. Anděl štěstí.
„Jak je to dlouho, co jsem mrtvý?“ napadlo mě najednou.
„Už je to týden.“ řekla znovu dívka. Vita nás zavedla přímo k Ino, Shikamarovi a Choujimu. Naproti nim stál Kakashi.
„Taky jsem tomu nemohl uvěřit Ino, ale je to pravda.“ řekl Kakashi smutně. Ani u sebe neměl svou oblíbenou knížečku.
„Už byl pohřeb?“ zeptal se Shikamaru.
„Ne, nenašli jsme jeho tělo, ale jsme si jistí, že je mrtvý.“ řekl Kakashi. Naruto se překvapeně podíval na Vitu, ale odpověděla mu Mors.
„Když jsi šel plnit zkoušku, byla tu možnost, že ti vrátíme život, a tak jsem tvé tělo ukryla.“ řekla mu. Přeci jen Mors nebyla tak špatná, jak si ze začátku myslel.
„A jak tedy víte, že je mrtvý!“ vykřikla na chudáka Kakashiho Ino. I když naruto za to byl rád. Ino byla jeho nejlepší kamarádka...
„Prostě to víme!“ odsekl Kakashi naštvaně, což u něj nebylo časté.
„Kakashi-sensei?“ zeptal se překvapeně Shikmaru.
„Dobře...On...umřel Sasukemu v náručí. Jenže pak najednou jeho tělo zmizelo.“ řekl nakonec Kakashi.
„Sasuke? Kde vlastně je? Doufám, že je v pořádku.“ ujišťovala se Ino.
„On...není na tom nejlíp. Pořád vysedává na jejich oblíbeném místě...ale být tebou tak tam nechodím.“ řekl Kakashi. S tím zmizel v kouři.
„Půjdeš tam, Ino?“ zeptal se Chouji.
„Ne, musí být sám.“ řekla Ino.
„Máš pravdu.“ řekl Chouji a s tím se celý tým vytratil. A tak jsem se i my rozešli dál.
„No tak Hinato! Snaž se trochu!“ křikl na Hinatu její bratranec, Neji, když ji znovu porazil.
„Já...promiň Neji, ale pořád musím myslet...“
„Na Naruta? To i já, ale nemá cenu se tím zabývat. Přísahám, že zabijeme ty, kteří mu to udělali.“ řekl Neji.
„Ale to už mu život nevrátí!“ křikla Hinata a hroutila se na zem.
„Hinato...ty ho stále miluješ? I potom všem?“ zeptal se jí opatrně Neji.
„Já...asi jo.“ přiznala nakonec Hinata. Cože ona mě milovala?! Po tomhle setkání jsem se cítil divně...
„Půjdeme dál.“ řekla Vita. Tentokrát směřovala na to místo, kam jsme se Sasukem tak rádi chodili. Také jsem tam chodil, když jsem potřeboval klid...
Sasuke tam seděl a koukal do dálky. Vypadal zničeně. Byl bledší než obvykle a vůbec jeho tělo působilo nezdravým dojmem. Nejradši bych ho objal, ale nemohl jsem. Nenáviděl jsem fakt, že jsem mrtvý.
„Naruto...“ zašeptal. Šel jsem k němu blíž, abych mu mohl vidět do tváře. Jeho výraz byl prázdný, bez života.
„Sasuke.“ řekl Naruto. Najednou sebou Sasuke trhnul a otočil se přímo na Naruta. Že by mě viděl?
„To se mi asi jen něco zdálo.“ řekl si Sasuke potichu.
„Vypadá to, že tě slyšel.“ řekla překvapeně Vita.
„Jak to? Jsem jenom duše, ne?“ zeptal jsem se překvapeně.
„Jste nějak spojení.“ zapřemýšlela Vita.
„Ale nikdo z nás tomu nerozumí.“ dořekla radši za Vitu Mors.
„No každopádně tohle by mělo stačit.“ řekla Vita.
„Teď bude druhá část našeho úkolu. A to, že se zeptáme na názor každého z Andělů, kteří tě poznali při zkoušce. A to na to, jestli souhlasíte s navrácením života Narutovi Uzumaki.“ řekla Vita a obrátila se na Anděla strachu.
„Co si myslíš ty?“ zeptala se Vita.
„U mě prošel. Nebojí se přiznat svůj strach, ale přesto je dost silný, aby si s ním dokázal poradit.“ řekl. Teď se ptala Mors Dolora (*dolor – bolest).
„Souhlasím s Phoibosem (*Phoibos – strach). Nebojí se postavit se bolesti čelem.“
„Nemohu říct nic jiného, že u mě také prošel. Skvělý člověk.“ řekla Fiducia (*víra), která byla Andělem víry.
„Co říct? Štěstí se od něj nikdy neodvrátí.“ řekla Fortuna (*štěstí).
„Nikdy jsem neviděla někoho, koho by si Fortuna tolik oblíbila. Prošel.“ řekla Luctus (*smutek).
„Je chytrý, dokáže závidět, ale neubližuje kvůli tomu. To mu tak závidím...“ řekl Obtrectatio (*závist).
„Váží si svých přátel a oni si váží jeho. Nic víc k tomu nemám, co říct.“ řekla Amicitia (*přátelství)
„Dokáže nenávidět,“ „ale dokáže odpouštět.“ „Dokáže milovat,“ „ale nedokáže se vzdát.“ „U nás prošel.“ řekli Misos (*nenávist) a Amor (*láska).
„Pak je rozhodnuto. Překvapuje mě, že jsi dokázal všechny přesvědčit. I když vlastně...jsi zvláštní člověk...No teď ti tedy vrátíme život. Jenže teď když už jsi nás viděl, tak budeš schopný nás vidět. I ostatní anděly.“ řekla Vita., Andělé okolo mě udělali kruh a i moje tělo už tam bylo. Nemohl jsem se dočkat, až budu znovu živý.
„**Animare funus lacerum.“ řekli všichni a já jsem cítil, jako bych se rozpadal. A o pár okamžiků později jsem již otevíral oči na mýtince. Ležel jsem jen kousek od Sasukeho, ale ten si nejspíš ani nevšiml, že tam je i někdo jiný. Pomalu jsem se k němu přiblížil ze zadu a silně ho objal. Nechtěl jsem ho už nikdy pustit. Jenže Sasuke sebou škubl a poplašeně se otočil, aby viděl, kdo tam stojí.
„N-naruto?“ zeptal se téměř nevěřícně.
„Taky tě rád vidím, Sasuke.“ řekl Naruto s úsměvem a znovu ho objal.
„Chyběl jsi mi.“ řekl Sasuke.
„Já vím. Ty mě taky.“ řekl Naruto a podíval se před sebe, kde stáli všichni andělé.
„***Spes non confunditur.“ řekla Vita, než všichni zmizeli...
*Jména jsou v latině
**Neberte vážně, je to spojení slov jako oživení a mrtvola XD doufám, že tu nikdo neumí latinsky...
***Naději nelze zničit
P.S. - Chcete epilog?
Komentáře
Přehled komentářů
tož co děláš? xD stávkuješ? xD jakto že tu není new povídka? =( xD xD máš co vysvětlovat holka xD xD
Haii :D
(Naru-chan, 19. 1. 2010 16:01)Anooo anoo chcuuu xDD To bylo naprosto úžasnéé ^^ Tahle povídka byla fakt krásná, a tak šup sem s epilogem ;D
Jasně!!!
(Ten_Ten (www.mojefikce.estranky.cz, 18. 1. 2010 20:41)
To je... to je... NAPROSTO SUGOI!!!
A co je to za dotaz?! Jasně, že epilog chci!
:o))
(Mia-san, 18. 1. 2010 19:44)Povídka byla krásná... a epilog by vůbec nebyl špatný nápad:o))
OMG xD
(Jenny, 18. 1. 2010 12:11)Sugooooooooooooooi , Kawaaaaaaaaaaiiiiiiiiii xD jáááááááááá cu dalšíííí dííííííííííííííííííííííl!!!!!!!!!!!!! xD xD xD
heh! xD
(Jenny, 26. 1. 2010 14:10)