Vzpomínky II.

„Ty už si tady zase?“ zeptal se otráveně Sasuke, který byl rád za konečně trochu klidu, ale moc dlouho to nevydrželo, protože dovnitř vpadl Naruto a začal na něj volat. Co kdyby šel pozdě? Naruto si oddechl, když uslyšel jeho hlas a uviděl jeho hlavu jak vykukuje z ložnice.

Naruto tam ihned zamířil a když tam vešel, tak věděl, že Sasuke určitě zase četl nějakou knížku, která ležela otevřená na posteli. Přišel blíž, aby si mohl přečíst co na ní je.

„Nadpřirozeno a vy?“ přečetl si na obalu knížky a ušklíbl se.

„Takže mi chceš pomoct?“

„To sem neřekl.“

„Proč by si pak čet tu knížku?“

„Abych se tě mohl zbavit.“ řekl Sasuke, ale Naruto se nenechal odradit.

„Vím proč mě Orochimaru zabil a nenechám ho, aby dokončil svůj plán.“

„Plán?“

„Chce se dostat k tobě.“ řekl Naruto.

„Cože?“ zeptal se překvapeně Sasuke.

„Víš odkud máš tohle?“ zeptal se Naruto a ukázal na Sasukeho krk, kde byla prokletá pečeť.

„Ne.“

„No tak...Počkat...Ne? Jak to?“

„Nevim, prostě sem jit tam od nějaký doby měl.“ pokrčil rukama Sasuke.

„Ale vždyť jsem ti říkal, že jsi tam byl a... nemá to nic dělat se mnou.“ řekl zmateně Naruto.

„Jak bych se asi dostal zpátky do Konohy.“

„Co?“

„Zachránil jsi mě, ne?“

„Jo to je pravda. To dává smysl.“

„Tak?“

„Co tak?“

„Proč se chce dostat ke mně?“ začínal už Sasuke ztrácet nervy.

„Jo tak. Protože máš sharingan. Orochimaru chce tvé tělo, ale protože jsem tě dostal zpátky do Konohy, tak jsem mu to znemožnil. Jenže asi se o nás nějak dozvěděl a domyslel si, že pokud mě zabije, nikdo už mu nebude stát v cestě k tobě. Ale když by tě pak přemlouval, tak by jsi s ním stejně nešel, protože jsi se změnil. Proto všem vymazal vzpomínky na mě, aby se z tebe zase stál ten kus ledu, co si byl předtím. Ale nepočítal s tím, že bych se vrátil jako duch.“ vysvětlil Naruto.

„A ty ode mě chceš co?“

„Aby jsi s ním neodešel. Nesmíš.“

„Proč?“

„Protože tě miluju a protože jsi moje jediná šance jak být znovu živý.“ řekl Naruto.

„D-dobře.“ řekl Sasuke, stále trochu vykolejený z toho, co mu Naruto řekl. Řekl to tak nenuceně, jako by to říkal každý den. Naruto přesně věděl, jak bude reagovat.

„Jako první budu muset najít svoje tělo, ale nemůžu jít sám.“ řekl Naruto a podíval se na Sasukeho.

„Nemůžu jenom tak odejít.“ Řekl Sasuke.

„Budete mít misi. O to se postarám.“ Řekl Naruto s úšklebkem, když si ale vzpomněl na Tým 7, vzpomněl si i na Shina.

„A dej si pozor na Shina. Myslím, že pracuje pro Orochimara.“ dodal Naruto a zmizel, aby pro Tým 7 zařídil misi do Písečné. Sice by určitě Orochimaru Narutovo tělo nenechal jen tak někde shnít, a tak nebylo vůbec jistě, jestli tam budou nějaké stopy, ale Naruto měl dojem, že tam bude mít svou tajnou skrýš.

„Hm...tak je tu nějaká mise do Písečné?“ zeptal se nahlas Naruto, když vešel do pracovny Tsunade a snad čekal, že mu odpoví. Ušklíbl se nad svou hloupostí a dal se do prohledávání papírů společně s Tsunade. Když po chvíli konečně Tsunade vytáhla lehkou misi do Písečně a Tsunade listovala seznamem týmů komu tak tu misi dát, Naruto otočil na stránku, kde byl Tým 7.

„Tým 7? No vlastně proč ne. Mají přeci nového člena týmu, tak jim dám lehčí misi.“ Řekla nahlas Tsunade a vrhla se na další misi. Naruto se spokojeně usmál a rychle se vydal za Sasukem.

„Máte misi!“ křikl Naruto na celý dům. Sasuke zrovna vycházel z koupelny. Okolo pasu měl pouze ručník. Naruto zčervenal jako rajče.

„P-promiň.“ vykoktal Naruto a Sasukeho si ho přeměřil pohledem.

„Neříkal si, že no ty a já...“

„Jo to jo, ale teď...to je jedno.“ řekl Naruto a radši se klidil do kuchyně, aby náhodou neměl nutkání ho začít líbat nebo něco víc...Často měl nutkání Sasukeho políbit, aby si třeba vzpomněl, ale vždy to zavrhl. Ještě si pamatoval, co Sasuke udělal, když ho poprvé políbil sám od sebe. Musel se nad tou vzpomínkou usmát.

***

Byla už noc, kdy se Naruto se Sasukem společně vraceli z mise domů, protože měli společnou cestu. Ani jeden z nich nemluvil, ale Naruto už se od té doby, co byli sami choval divně. Když pak šli jednou temnou temnější ulicí, tak se k němu Naruto nebezpečně začal přibližovat.

„Co to děláš, Naruto?“ zeptal se ho Sasuke překvapeně a začal před ním couvat.

„Sasuke, já už to nevydržím.“ řekl Naruto. Sasuke po chvíli zjistil, že nemá kam couvat. Za sebou nahmatal zeď.

„Nech toho, Naruto!“ řekl Sasuke a byl dost nervózní. Nevěděl, proč se tak jeho kamarád chová.

„Miluju tě.“ řekl Naruto a přitiskl svoje rty na ty Sasukeho. Byl to letmý polibek. Možná to ale bylo i proto, že Sasuke od sebe Naruta prudce odtrhl a dal mu pěstí první do obličeje a pak do břicha. Pak Sasuke utekl a nechal tam překvapeného Naruta stát. Nemohl uvěřit, že mu to opravdu řekl! Ale jeho srdce bylo na kousky. Právě proto to Sasukemu nechtěl říct. Věděl, že ho nikdy Sasuke nebude milovat.

***

V té době nevěděl, jak se k Sasukemu chovat. Naštěstí se Sasuke choval jako obvykle, i když se od té doby Narutovi hodně vyhýbal. Naruto přemýšlel, že dokonce i opustí vesnici, ale nakonec zůstal a se srdcem na kusy sledoval svou jedinou lásku, jak se mu vyhýbá. Bylo to pro Naruta nejtěžší období. Pak se ale něco změnilo.

***

„Proč se mi vyhýbáš, Sasuke?“ zeptal se jednoho dne Naruto černovláska. Bylo to už měsíc od té události, ale ani jeden na to nezapomněl.

„Vždyť si mi řekl tam to!“

„A řekl bych to znovu.“

„Cože?!“

„Miluju tě.“

„Přestaň to říkat! Jsme oba kluci! To není normální.“ začal se bránit Sasuke, Naruto se naštěstí tentokrát nesnažil Sasukeho políbit.

„Láska si nevybírá. Prosím zkus mě aspoň mít rád. Nebudeš litovat.“ zkusil to Naruto, ale dočkal se jen dalšího odmítnutí.

„Ne!“ vykřikl Sasuke a rozeběhl se pryč. Naštěstí pro oba byla ulice prázdná a nikdo je neviděl...

***

Když teď Naruto o tom tak přemýšlel, tak už si ani moc nevzpomínal na to, jak se dali dohromady. I když opravdový pár z nich byl až o měsíce později.

***

Byl klidný den v Listové, ale přesto někdo nebyl až tak klidný. Tým 7 běžel co nejrychleji do nemocnice. Černovlasý člen týmu nesl na svých zádech blonďáka, který měl velkou ránu na břiše a na hlavě měl také velkou krvavou ránu. Jeho oblečení bylo celé od krve a byl hodně bledý. Všichni tři v čele se Sasukem se rozeběhli ihned co největší rychlostí do nemocnice. Když se tam konečně dostali, ihned se zraněného Naruta ujali doktoři a odvezli ho na sál. Operace trvala okolo pěti hodin a vedla jí sama Tsunade. Když potom vyšla ze dveří,stále tam byli všichni zbývající členové Týmu 7.

„Jak je mu?“ zeptal se ihned Sasuke Tsunade, která vypadala opravdu hodně unaveně.

„Je mimo ohrožení života. Kdyby jste přišli jen o trochu později, tak by to nepřežil. Bohužel Naruto ztratil hodně krve a...“ v tom se Tsunade zasekla, ale Sasuke byl netrpělivý.

„A co?!“ zeptal se. Tsunade se podívala na zbylé členy týmu.

„Co je s Narutem?“ zeptal se naléhavě Sasuke. Tsunade si povzdechla.

„Je v bezvědomí. Nevím jestli se někdy probudí, a pokud ano, tak bude mít nějaké následky.“ řekla smutně Tsunade.

„Následky?“ zeptali se ti tři sborově.

„Je tu možnost, že ztratí paměť nebo může ochrnout na nohy. V druhém případě by to znamenal konec s jeho životem ninji.“ řekla Tsunade a s tím se vydala pryč.

„Počkat! To chcete říct, že Naruto už se nejspíš nikdy neprobdí a když ano, tak už nebude ninja?!“ křikl za ní Sasuke. Tsunade se na něj otočila.

„Ano, je to pravděpodobné.“ přikývla a s tím zmizela. Všichni tři chtěli i přesto, co jim teď řekla Tsunade vidět Naruta, a tak se zeptali sestřičky.

„Bohužel k němu teď nemůžeme pustit žádné návštěvy. Přijďte zítra.“ řekla sestřička a s tím je vyhodila z nemocnice.

„Pojď Sasuke-kun, zítra se za Narutem zastavíme.“ řekla Sakura, když si všimla, že s nimi nejde Sasuke.

„Je to moje chyba.“ zašeptal Sasuke.

„Ne není, kdyby to neudělal, tak by jsi určitě zemřel.“ snažila se ho Sakura přesvědčit. Ale Sasuke věděl, že svoje. Naruto ho miloval a byl schopný za něj položit klidně i život. Nechápal to, vždyť Sasuke Narutem pořád jen opovrhoval. Proč se do něj zamiloval?

Bylo to něco okolo třech týdnů, co byl Naruto v bezvědomí a Sasuke tam s ním byl skoro 24 hodin denně. Chtěl, aby se probudil, ale on pořád spal.

Až jednou brzy ráno, kdy Sasuke ještě spal Naruto konečně začal otevírat oči. První vůbec nevěděl kde je, ale za chvíli zjistil, že je v nemocnici. Až teď cítil, že mu něco znemožňuje pohyb levé ruky. Podíval se tedy tam a to co uviděl ho překvapilo. Spal tam Sasuke a v ruce měl stále knížku.

On tu byl se mnou? Ale proč? Myslel jsem, že mě nenávidím potom, co se stalo. Přemýšlel Naruto a díky tomu si nevšiml, že se Sasuke začal probouzet. Otevřel pomalu obě oči a chtěl se znovu jako každé ráno, co se tu probouzel podívat do Narutovi tváře.

S překvapením zjistil, že se na něj Naruto dívá. Je vzhůru! Mihlo se Sasukemu hlavou. Ale najednou nevěděl, co dělat. Ani jeden z nich to nevěděl. Sasuke tedy vstal a rozhodl se dojít pro Tsunade. Narutovi bylo líto, že odešel a když se pak vrátila Tsunade, myslel, že se vrátí i Sasuke, ale ten nepřišel.

„Kde je Sasuke?“ zeptal se Naruto.

„Nevím, přišel pro mě, že jsi se vzbudil a někam odešel.“ řekla Tsunade a začala mu dělat různé testy.

„Aha.“ řekl smutně Naruto. To všechno ale slyšel i Sasuke, který poznal smutek v Narutově hlase, ale nevěděl, jak se má chovat. Vždyť on mu zachránil život a miluje ho a on ho pořád odstrkoval.

Nakonec se přeci jen rozhodl za Narutem zajít. Tsunade už dávno odešla, když dovnitř vešel. Naruto byl otočený na bok a díval se z okna ven, byl proto zády ke dveřím a neviděl, kdo přišel.

„Nechci s nikým mluvit, tak prosím běžte pryč.“ řekl Naruto pevně a dál ležel na boku.

„Ani se mnou?“ zeptal se Sasuke. Naruto ten hlas ihned poznal a konečně se otočil. Sasuke když viděl jeho obličej, tak poznal, že brečel. Od kdy je tak všímavý?

„Co chceš?“ zeptal se s předstíraným nezájmem Naruto.

„Proč jsi mě zachránil? Choval jsem se k tobě hnusně.“

„Už jsem to říkal a nic to nezmění.“ odsekl Naruto.

„Ale proč?“

„Věř mi, že kdybych to věděl, tak udělám všechno pro to, abych se té prokleté lásky zbavil.“

„Já...nemyslíš, že by jsme mohli začít znovu? Dáš mi ještě šanci napravit to, co jsem udělal?“

„Že to říkáš zrovna ty.“ odfrkl si Naruto.

„Opravdu lituji toho, co se stalo a chtěl bych vědět, jestli pokud budeme spolu, tak se do tebe nezamiluju.“

„Vážně?“

„Smrtelně.“ Odpověděl Sasuke a přiblížil se k Narutovi, aby ho mohl políbit na rty. Tenhle polibek byl jiný. Oběma přitom projel elektrický proud. Naruto se konečně cítil šťastnější. Měl novou naději.

***

„Je ti něco?“ zeptal se ho Sasuke, když se Naruto vrátil do přítomnosti a tvářil se jako....pitomec. Zamilovaný pitomec.

„Ne, nic.“ zakroutil hlavou Naruto.

„Od kdy se o mě vlastně staráš?“ zeptal se Naruto zvědavě, ale Sasuke neodpověděl. Dál v klidu vařil večeři.

„Už jsi si vzpomněl na něco?“ zeptal se ho dál, odhodlán konečně se pohnout někam dál.

„Ne, ani moc ne. Jen na pár věci z misí.“ řekl Sasuke a ani si nevšiml Naruta, který se k němu přiblížil jako...duch. No vlastně je to duch.

„A po tomhle si vzpomeneš?“ zašeptal Naruto Sasukemu do ucha až Sasukemu naskočila husí kůže a otočil Sasukeho čelem k sobě, aby ho mohl jemně políbit na rty. Neřešil to, že se Sasukeho předtím dotknout nemohl, cítil, že ho může políbit. Do Naruta jako v tu chvíli proudilo teplo, ale Sasuke cítil na svých rtech chlad. Ale černovlasý ani tak nevnímal polibek jako vzpomínky, které se mu přitom hrnuly do hlavy.

***

„Sasuke, já už to nevydržím.“

„Nech toho, Naruto!“

„Miluju tě.“

---

„Proč se mi vyhýbáš, Sasuke?“

„Vždyť si mi řekl tam to!“

„A řekl bych to znovu.“

„Cože?!“

„Miluju tě.“

„Přestaň to říkat! Jsme oba kluci! To není normální.“

---

„Jak je mu?“

„Je mimo ohrožení života. Kdyby jste přišli jen o trochu později, tak by to nepřežil. Bohužel Naruto ztratil hodně krve a...“

„A co?!“

„Co je s Narutem?“

„Je v bezvědomí. Nevím jestli se někdy probudí, a pokud ano, tak bude mít nějaké následky.“

---

„Nechci s nikým mluvit, tak prosím běžte pryč.“

„Ani se mnou?“

„Co chceš?“

„Proč jsi mě zachránil? Choval jsem se k tobě hnusně.“

„Už jsem to říkal a nic to nezmění.“

„Ale proč?“

„Věř mi, že kdybych to věděl, tak udělám všechno pro to, abych se té prokleté lásky zbavil.“

„Já...nemyslíš, že by jsme mohli začít znovu? Dáš mi ještě šanci napravit to, co jsem udělal?“

„Že to říkáš zrovna ty.“

„Opravdu lituji toho, co se stalo a chtěl bych vědět, jestli pokud budeme spolu, tak se do tebe nezamiluju.“

„Vážně?“

„Smrtelně.“

***

„Sasuke! Je ti něco?!“ zeptal se vystrašeně blonďáček, když se Sasuke už delší dobu nehýbal.

„Ne...já jsem si na něco vzpomněl.“ řekl Sasuke stále ještě trochu mimo.

„Opravdu? Na co?“ zeptal se ho Naruto s nadějí.

„Na to, že jsem tě první odmítal, ale pak jsi byl v bezvědomí a když jsi se vzbudil, tak jsme se pak asi dali dohromady.“ řekl Sasuke. Naruto ztuhl. Bylo to přesně to, na co myslel předtím. Nebyly to zrovna jeho nejhezčí vzpomínky. Byly tam i takové, na které chtěl zapomenout.

„Ale mám to stále trochu mlhavé. Vzpomínám si jenom na útržky.“ řekl Sasuke. I když Naruto chtěl, aby si vzpomněl na něco jiného, tak i tohle byl úspěch.

***

„Vypadá to, že nebude tak těžké aby si ten Uchiha vzpomněl.“ řekl Mortalitas.

„To je jedině dobře.“ řekla Vita spokojeně.

„Vypadá to, že první část zkoušky bude mít brzy za sebou.“ prohlásil potom Mortalitas.

„Vypadá to tak. Ještě kousek.“ souhlasila Vita.

Pro informaci – ten kousek vzpomínek na konci je to na co si Sasu vzpomněl. Na všechno si teda nepamatuje.