Loučení?

Už to byly dva týdny, co se Naruto vrátil domů a zbývalo pouze pět dní do odjezdu do Tokia. Narutova skvělá nálada, kterou měl na pouti rapidně klesala a teď byl jako chodící mrtvola. Vůbec nespal, skoro nejedl a mluvil převážně s Yumi. Dnů kdy Naruto viděl Sasukeho bylo velmi málo, od pouti ho viděl jen dvakrát a ne zrovna moc dlouho. Naruto pomalu propadal hluboké depresi.

„Naruto? Co je s tebou? To tě tolik vzal ten odjezd?“ zeptala se ho jednoho dne na snídani Kushina, když se Naruto ve své porci pouze nimral a ještě si nevzal jediné sousto.

„Nic mi není a když mě omluvíte, nemám hlad.“ odsekl Naruto a vstal ze židle, s tím vyšel z jídelny. Kushina si povzdechla a také vstala, vydala se za svým synem.

Ťuk, ťuk, ozvala se na dveře od Narutova pokoje, kam blonďák zašel.

„Co chcete?“ křikl Naruto a Kushina poznala, že brečí.

„To jsem já, Kushina, můžu s tebou mluvit?“ zeptala se, Naruto byl překvapený, ale vstal a otočil klíčem v zámku. Pak došel zase na svou postel a Kushina otevřela dveře.

„Naruto, co se s tebou děje?“ zeptala se a sedla si také na postel.

„Mami, řekni mi, miluješ tátu?“ zeptal se a Kushina se zarazila.

„No jistě, že ano.“

„Přede mnou nemusíš nic hrát, vím, že ten sňatek byl dohodnutý.“ Kushina si povzdechla.

„Dobře, něco ti řeknu, ano?“ Naruto kývl.

„Když jsem se dozvěděla, že si mám vzít Minata, byla jsem hrozně nešťastná, protože jsem měla ráda někoho jiného. Nikdy jsem předtím Minata neviděla a ani ho vidět nechtěla, nenáviděla jsem ho za to, ale nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, že třeba i on byl k tomu donucen.... Měli jsme se brát za měsíc od toho, co nám to řekli. Nevěděli jsme o sobě nic, protože nikdo nám o tom druhém nic neřekl. Pak zbývaly pouze dva týdny do svatby a my se poprvé potkali. Byl to mladý muž s blonďatými vlasy a modrýma očima, které mě tolik okouzlili, že jsem se do něj zamilovala. Chtěla jsem ho poznat víc, a tak jsme se začali scházet. O dva týdny později už byla svatba a my jsme mohli říct, že se aspoň trochu známe. Za tu dobu jsem zjistila, že Minato měl rád jednu služebnou, ale nikdy jí nemiloval, protože co znamená milovat prý poznal až se mnou. Byla jsem šťastná a za chvíli jsi se narodil ty, byli jsme opravdu šťastná rodina, já Minata miluji.“ řekla Kushina a Naruto první musel vstřebat tolik informací najednou.

„Takže jsi se do táty zamilovala?“

„Jistě, ale proč se mě na to ptáš?“

„Já... to nic.“ Naruto už se málem chystal Kushině říct o Sasukem.

„Naruto, nikdy jsi se na nic takového neptal. Ty jsi se zamiloval, ne?“ zeptala se ho Kushina. Naruto zůstal strnule sedět.

„J-jak to víš?“ zeptal se nakonec.

„Já to poznám, jsem tvoje matka, ne?“

„Ale stejně je to jedno, odjedu a už ho nikdy neuvidím.“ řekl a zhroutil se na postel.

„Ho? Takže jsi se doopravdy zamiloval do kluka?“ zeptala se Kushina. „Ne, neber mě nijak špatně, je mi jedno do koho jsi se zamiloval. Pokud ho opravdu miluješ... láska si nevybírá.“ řekla ihned Kushina, když viděla Narutův pohled.

„Ale co mám dělat, mami, já si nechci vzít Sakuru.“ řekl plačtivě Naruto.

„Já vím, že je to pro tebe těžké, ale.... budeš muset.“ řekla Kushina a Naruto se rychle zvedl z postele.

„A já myslel, že se mě zastaneš! Nenávidím tě!“ vykřikl Naruto a Kushina se smutně zvedla a vyšla z pokoje. Před dveřmi narazila na Yumi...

„Nenávidím tě!“ slyšela Yumi Naruta, když šla do svého pokoje, zastavila se před jeho dveřmi a čekala, jestli něco neuslyší, ale místo toho se otevřeli dveře a z nich vyšla Kushina se slzami v očích.

„Co se tu stalo?“ zeptala se ihned Yumi Naruta, samozřejmě když zavřela dveře.

„Řekli jsem jí o Sasukem, tedy ne jméno a ona řekla, že si stejne musím vzít Sakuru, nesnáším jí!“ křikl naštvaně Naruto.

„Třeba to dělá jen kvůli tomu, že to chce Minato, mamá není taková.“ řekla Yumi.

Mě už je to jedno, nechci se stěhovat a nechci si vzít Sakuru! Chci být normální a žít se Sasukem!“

„Naruto, co to říkáš? Já vím, že nechceš ani jedno z toho, ale přeci neopustíš rodinu kvůli-“ začala Yumi, ale byla přerušena Narutem.

„Rodinu? Mám otce, který mě chce odtrhnout od všeho, co jsem kdy měl tím, že se stěhujeme do Tokia, mám matku, která se mě ani nezastane. Jedině ty mi dokážeš porozumět.“ řekl Naruto.

„Oni to nemyslí špatně, uvidíš že až přijedeš do Tokia, tak na Sasukeho zapomeneš.“ řekla Yumi.

„Já ho miluju! Nemůžu na něj jen tak zapomenout!“ křikl Naruto a v tom do místnosti vešel Kakashi.

„Naruto, prosím pojď se mnou.“ řekl smutně Kakashi, až se Naruto jeho hlasu lekl.

„Co se děje?“ zeptal se už klidně.

„Jedná se o Sasukeho... je v nemocnici.“ řekl Kakashi a v tom už byl Naruto převlečený a připravený vyrazit.

„Jdeme, na co čekáte.“ řekl Naruto a Kakashi tedy spolu s ním šel k limuzíně. Za pět minut byli oba pryč.

„Proč je v nemocnici? Co se mu stalo?“ ptala se pořád nervózně Naruto.

„Nevím, dozvěděl jsem se to před chvílí, vezmi si prosím tohle, ať tě nikdo nepozná.“ řekl Kakashi a dal mu do ruky kšiltovku a černé brýle.

„Děkuju.“ řekl Naruto a v tom limuzína zastavila. Naruto si rychle nandal kšiltovku a vyšel z limuzíny. Všiml si, že nezastavil přímo u nemocnice, aby si jich nikdo nevšiml. Museli zajít za roh a přejít silnici, pak teprve mohli vstoupit do nemocnice.

„Chci vědět, co je se Sasukem Uchihou.“ řekl Naruto ihned, až se ho sestřička lekla.

„Promiňte, ale nemám k němu pouštět nikoho, kdo není z rodiny.“ řekla sestřička.

„Nemá rodinu, jsem jeho kamarád.“ řekl a sestřička se chvíli rozhodovalo, jestli to říct nebo ne.

„Prosím.“ řekl naléhavě a sestřička povolila.

„Je na sále číslo 3, museli ho ihned operovat. Srazilo ho auto na podrobnosti se musíte zeptat jedině lékařů.“ řekla nakonec sestřička a Naruto se v závěsu s Kakashim vydal k sálu číslo 3. Šli chodbou v přízemí a sedli si na jednu z mnoha laviček u sálu.

„To bude dobré, Naruto, určitě ho zahrání.“ chtěl ho uchlácholit Kakashi, ale sám si tím nebyl tak jistý.

„Proč? Proč seto muselo stát? To máme snad takhle málo smůly?“ řekl zničeně Naruto a zabořil hlavu do rukou.

„Ne, vy si zasloužíte štěstí, už bylo dost toho neštěstí. Vždyť se říka, že po dešti přichází slunce. Sice teď prší, ale jednou slunce vysvitne a bude svítit stejně dlouho jako pršelo.“ řekl Kakashi, Naruto se trochu uklidnil.

„Nechceš něco k pití?“ zeptal se Kakashi Naruta asi po deseti minutách sezení.

„Ne, to je dobrý.“ řekl Naruto.

Už to byli dvě hodiny, co byl Sasuke na sále a Naruto s Kakashim stále seděli na lavičce. Kakashi už si byl čtyřikrát pro kafe, ale Naruto nic nechtěl. V tu chvíli se otevřeli dveře od sálu a z nich vyšel starší doktor.

„Jak je mu?“ vyletěl ihned Naruto ze sedačky.

„Jeho stav je stabilizovaný, není v ohrožení života, ale je v kómatu, nevím kdy se probudí.“ řekl doktor smutně, ale i vesele. Naruto nevěděl, co na to říct.

„Můžu ho vidět?“ zeptal se nakonec.

„Ano, ale jen na chvíli, ale nemá cenu mu cokoli říkat, neuslyší vás.“ řekl doktor a odešel. Kakashi cítil, že Naruto chce být se Sasukem sám, takže si sednul před pokoj 221, kde Sasuke ležel a nechal Naruta samotného se Sasukem.

„Sasuke...“ zašeptal Naruto a z očí se mu začali řinout slzy, když viděl ty přístroje, na které byl Sasuke napojený. Pravidelné pípání oznamovalo, že jeho srdce stále bije. Kdyby neměl v sobě všechny ty hadičky, tak by vypadal, že jenom spí... byl tak krásný.

Naruto si sedl na židli, která byla u postele a svou hlavu položil vedle Sasukeho ruky, kterou chytl do té své. Byl tak unavený, chtělo se mu spát, a tak tam nakonec usnul.

„Omlouvám se, ale budete muset jít, už skončili návšť-“ zarazil se mladý doktor, jeho kolega mu řekl, že tu bude nějaký kluk, ale vypadalo to, že spí.

Nebude ho rušit, pomyslel si doktor a tiše odešel z pokoje, rozhodl se, že za ním zítra zajde.

Naruto se probudil brzy ráno, asi okolo páté hodiny.

„Kde to jsem.“ řekl si pro sebe nahlas a podíval se kolem sebe. Pohled mu padl na spícího Sasukeho. Už mu bylo naprosto jasné kde je.

„Dobré ráno, jsem rád, že už jste vzhůru.“ řekl stejný mladý doktor jako včera.

„Ah, omlouvám se, nějak sem tu asi usnul.“ řekl Naruto a zčervenal.

„To nevadí, jmenuji se Ishimaru Yoshitoki.“ řekl Ishimaru.

„Těší mě, já jsem Na- ...Ryuu Hatori.“ řekl Naruto a znovu si zanadával, co to zase říká.

„Sasuke Uchiha, že? Je v těžkém kómatu, nejsem si jistý, jestli se probere.“ řekl Ishimaru a všiml si Narutova smutného pohledu.

„Děje se něco?“ zeptal se opatrně.

„No... vlastně já se za čtyři dny stěhuju... do té doby se asi neprobudí, co?“ zeptal se Naruto s malou nadějí.

„Nejspíš ne, je mi líto, ale kam se stěhujete?“ zeptal se Ishimaru.

„Do Tokia.“

„To není tak daleko, můžete sem jezdit.“ řekl Ishimaru.

„Ne, mám to zakázané, neměl bych tu ani být.“ posmutněl Naruto.

„Jestli chcete, můžu zařídit, že tu můžete ty čtyři dny zůstat.“ navrhl Ishimaru.

„To jste hodný, ale ještě si musím sbalit, budu tu jen asi tři dny.“ řekl Naruto a znovu si sedl na židli, kde předtím seděl.

„Nechám vás tu, mám ještě práci.“ řekl Ishimaru a odešel, ale Narutův hlas ho zastavil.

„Opravdu neuslyší nic, co mu řeknu?“ zeptal se Naruto.

„Kdo vám to řekl? Nejlepší je, když na něj mluvíte nebo děláte něco, co má rád.“ řekl Ishimaru a s tím odešel.

Něco co má rád... zamyslel se Naruto. Tak jo, řekl si nakonec Naruto a nahnul se k Sasukemu, aby ho políbil na rty, pak se odtáhl a začal ho hladit po vlasech, přitom mu říkal, co všechno zažil. Za tu dobu ani jednou radši nepomyslel na to, že se možná Sasuke neprobudí a on ho už nikdy neuvidí. Neuvidí jeho krásné oči, které teď byly schované za víčky, jeho úsměv, který patřil jen jemu ani neucítí jeho teplé ruce, jak ho objímají, neuslyší jeho sametový hlas...

Už uběhly tři dny a Naruto celou tu dobu nebyl doma, pořád byl v nemocnice, kde se za ním zastavil několikrát Kakashi s Yumi, Naruto nechtěl vědět, co nakecali rodičů, že se po něm neshání, bylo mu to jedno. Jenže nastal den, kdy měl Naruto odjet a zrovna se probouzel, ale něco bylo jinak. Na své hlavě cítil příjemný teplý dotek.

Co to? Pomyslel si a prudce trhnul hlavou. Jeho oči pohlédly do krásných černých očí, které ho tak očarovali.

„Sasuke?“ zašeptal potichu, jako by tomu nechtěl věřit.

„Ahoj Naruto.“ řekl Sasuke a usmál se na něj.

„Co? Jak? Kdy? Ty si vzhůru!“ vykřikl Naruto plný štěstí a vrhl se na Sasukeho a pevně ho objal.

„No tak Naruto, udusíš mě.“ řekl Sasuke a Naruto se tedy celý červený odtáhl.

„Promiň.“ řekl.

„Nemusíš se omlouvat, baka.“ řekl Sasuke a teď ho objal on.

„Slyšel jsem tě, všechno, je mi to líto.“ zašeptal mu do ucha Sasuke. Naruto se zarazil, opravdu ho slyšel. Naruto Sasukemu neodpověděl.

„Tolik jsem ti chtěl odpovědět, ale prostě to nešlo.“ řekl smutně Sasuke a odtáhl se od něj.

„Jsem rád, že jsi vzhůru.“ řekl Naruto.

„Já taky, ale ty zítra odjíždíš, co?“ řekl Sasuke. Naruto zase posmutněl.

„Jo, ale nikam se mi nechce.“ řekl Naruto.

„A co kdybych jel taky?“ napadlo najednou Sasukeho.

„Vážně? To by jsi udělal?“ rozzářili se Narutovi oči.

„Jasně, najdu si tam byt a práci, mám dost našetřených peněz.“

„Nemůžu po tobě chtít, abys všechno zahodil jenom kvůli mě.“ namítl Naruto.

„Ty jsi všechno, co potřebuju, dokud mám tebe, tak jsme šťastný a žádná Sakura mi tě nevezme.“

„Miluju tě.“ řekl Naruto.

„Já tebe taky.“ oplatil mu Sasuke a znovu se políbili.