Odjezd

„Naruto, pohni, jinak přijedeme pozdě!“ křičela na na Naruta jeho matka asi okolo osmé ranní, za chvíli měli být na letišti, kde na ně čekalo jejich soukromé letadlo a Naruto se teprve oblékal.

„Naruto? Jsi v pořádku?“ řekla Yumi, když se ve dveřích objevila její rudá hlava.

„Jsem v pohodě, proč bych neměl být?“ zeptal se Naruto.

„No třeba, protože za malou chvilku odjíždíme a ty tu necháváš Sasukeho a i ostatní...“ řekla Yumi.

„Jo tááák.“ plácl se do čele Naruto „No víš... Sasuke jede taky, řekl že se přestěhuje do Tokia a najde si tam práci i byt, vlastně teď by měl už být na cestě ve vlaku...“ zamyslel se Naruto, Yumi se to ale moc nelíbilo.

„To jsi ho donutil, aby jel s tebou? Ale vždyť nemá dost peněz, aby jen tak vyrazil do Tokia, ne?“ zeptala se Yumi.

„Tak za prvé, já jsem ho nenutil, sám mi to nabídl, když se probral z toho kómatu a za druhé, podstrčil jsem mu dostatek peněz, že by si mohl koupit panelák, i když on moc nechtěl.“ vysvětlil Naruto a naposledy se podíval po svém pokoji.

„Teď jsme tu na dlouhou dobu naposledy, co?“ povdychl si Naruto.

„Jo, ale třeba se sem někdy vrátíme.“ přikývla Yumi.

„Tak pojď, ať nepřijedeme pozdě, víš jak je pak táta nervózní.“ řekla Yumi po chvilce, kdy jen oba stáli a vzpomínali, co dobrého a zlého tu za celý život zažili. Ale ne jenom v tomhle domě, ale i v celé Konoze... na dlouho opouštěli svůj domov, ale oba sourozenci si byli jistí, že se sem jednoho dne zase vrátí. Kdy? To bylo ve hvězdách.

„Z nástupiště číslo pět ve směru na Tokio odjíždí vlak číslo 568143. Vlak má jídelní a přepravní vagón. Předpokládaný čas odjezdu 7:45, příjezd do Tokia v 10:15.“ říkalo se v rozhlase, když Sasuke rychle běžel na zmíněný vlak. Podíval se na hodinky.

Sakra, mám jenom minutu, jestli to nestihnu... pomyslel si Sasuke a ještě víc přidal, musel ten vlak stihnout... Konečně už byl přímo před vlakem, přímo před očima se mu zavírali dveře.... Sasuke naštěstí stihl včas proběhnout a dveře se zavřeli přímo v tom okamžiku, kdy už oběma nohama stál pevně na podlaze jednoho z vagónů. Oddechl si, že to stihnul a upravil si oblečení, které se skládalo z obyčejných džinů a volné bílé košile. Naštěstí zjistil, že ve vlaku není tak plno, proto mohl klidně sedět sám. Vzpomněl si na Naruta a přemýšlel, jestli nemá nějaké problémy. Stejně pořád nemohl uvěřit, jak si ho ten bohatý blonďatý kluk získal, jak dokázal získat jeho srdce, o které stály se snad všechny holky, co kdy potkal.

„Sakra, to není možné, co jsi tam všechno dala.“ řekl Naruto, který chtěl být správný džentlmen a uklidit Yumi tašky do kufru auta místo řidiče, jenže tašky, které Yumi vezla s sebou byli přecpané k prasknutí.

„No... nic zajímavýho, jen všechny moje potřebný věci. však to znáš. Oblečení, šminky, hygiena, plyšáci, knížky...“ začala Yumi vypočítávat všechny věci, co si zabalila.

„Ne to fakt neznám... Počkat! Knížky? Od kdy ty čteš knížky?“ zeptal se Naruto a úklid tašek radši ponechal řidiči.

„Od té doby, co je můj bráška gay.“ sykla Yumi s úsměvem od ucha k uchu. Naštěstí to neslyšel jejich otec.

„Ale, baví mě to, hlavně mě zajímá, jak dopadne romantická knížka o zamilované princezně a sedlákovi, jejichž štěstí nepřeje jak královská rodina v čele s králem, tak zlá ježibaba. Za to sestra zmiňované princezny a oddaný sluha se snaží, aby byli navždy spolu.“ řekla Yumi a když viděla Narutův výraz, musela se začít smát. Kakashi jejich rozhovor slyšel a jakmile to slyšel, nahnul se k těm dvěma.

„Neměli by jste být tak neopatrní, myslím, že z tohohle by bylo snadné poznat, o čem mluvíte, slečno.“ řekl Kakashi potichu a Yumi se na chvíli přestala smát.

„Ale, vy nechápete legraci.“ řekla Yumi.

„Proč jsem princezna?!“ soptil Naruto.

„Protože máš takovou malou roztomilou postavu jako holčička, kdybys si ty vlasy učesal, tak by jsi se mohl maskovat za ženskou.“ řekla s dalším přívalem smíchu Yumi a radši rychle nasedla do limuzíny.

„Ty jedna malá...“ začal Naruto a chtěl Yumi zlechtat, ale to už se do auta posadili i jejich rodiče a oba radši ztichli.

„Co že jste tak potichu?“ podivil se Minato, který seděl naproti nim. Oba pokrčili rameny a dál zarytě mlčeli. Za malou chvilku už dorazili k letišti, kde to bylo mnohem rychlejší, proto už se za necelou čtvrt hodinu loučili s Konohou a sledovali zmenšující se krajinu, za chvíli začala mizet krajina, kterou znali a nahradila ji nová, nepoznaná.

„Emh...Ahoj, nemohla bych si přisednout? Všude jinde je plno.“ řekla mladí dívka asi v Sasukeho věku, která se objevila vedle jeho sedadla. Měla dlouhé hnědé vlasy a i hnědé oči, Sasuke se rozhlédl a zjistil, že už jsou všechna místa opravdu obsazena a tak nakonec kývl na souhlas.

„Jmenuji se Yumi Nakamura.“ řekla dívka a posadila se vedle Sasukeho. Sasuke se nad tím jménem podivil.

Tak se jmenuje Narutova sestra, ne? Hm... ale vždyť Yumi je časté jméno, tak proč jsem překvapený? Řekl si pro sebe Sasuke, vyrušila ho Yumi.

„Jak se jmenuješ ty?“ zeptala se. Nějaká dotěrná, pomyslel si zase Sasuke, ale odpověděl jí.

„Sasuke Uchiha.“

„Pěkné jméno a proč jedeš do Tokia?“ zeptala se zase, Sasukemu lezla na nervy, chtěl mít ticho a jediný, kdo na něj někdy mohl mluvit, byl Naruto, u něj mu kupodivu nevadilo, že pořád mluví, jenže Yumi byla otravná. Vlastně když si vzpomněl na Yumi, tak si nevzpomínal, že by se nějak snažila ho sbalit. Ale možná to bylo proto, že má rád jejího bratra...

„Stěhuju se tam.“ řekl po chvilce uvažování, třeba mu dá pokoj, jenže nedala.

„A proč se stěhuješ? Nelíbilo se ti doma? Nebo jsi utekl?“ a pořád mlela a mlela. Sasuke jí na hodně věcí neodpověděl, prostě dělal, že nic neříkala, ale na hodně věcí musel odpovědět.

„A máš holku, Sasuke?“ zeptala se asi o hodinu a půl cesty později Yumi. Sasuke se zamyslel, když jí řekne, že nemá holku, tak by mu nedala pokoj nikdy, ale kdyby jí řekl, že má kluka... no nemusí to vědět. Takže se rozhodl, že řekne, že holku má.

„Jo mám.“ řekl Sasuke.

„A to jí opouštíš?“ zeptala se zase Yumi.

„Ne, taky se stěhuje do Tokia.“

„A proč nejde s tebou?“

„Jede s rodiči.“

„A proč nevzali i tebe.“

„To je naše věc.“ odsekl Sasuke, ale Yumi se nenechala astrašit a i celou cestu do Tokia se pořád na něco vyptávala, Sasuke už myslel, že to nikdy neskončí, když v tom najednou...

„Vlak číslo 568143 (mám to přesně :D) dorazil na konečnou stanici, Tokio. Děkujeme vám, že jste použili náš vlak a doufáme, že s námi zase někdy pojedete.“ rozloučil se s nimi hlas a Sasuke se úlevně zvednul ze sedadla. Yumi na něj ale čekala.

„Dal by jsi mi číslo, Sasuke?“ zeptala se ho přímo, když vyšli z vlaku.

„Ne.“

„A proč ne?“

„Nechci.“

Ahoj, Sasuke!“ křičel někdo z dálky, byl to Naruto. Sasuke se na Naruta vděčně podíval a s úlevou v dálce spatřil i Yumi.

„To je tvůj kamarád?“ zeptala se Yumi opovržlivě, protože Naruto se na Sasukeho doslova pověsil.

„Jo.“ Naruto se podíval první na Sasukeho a pak na Yumi s vepsanými otazníky v očích.

„Ahoj, Sasuke, jaká byla cesta?“ zeptala se Yumi, která se tam objevila o trochu později.

„Ahoj YUMI.“ zdůraznil Sasuke její jméno a podíval se na hnědovlásku, jak se zatváří. Ta vypadala trochu překvapeně, ale ještě překvapenější byla, když Sasuke Yumi políbil. Naruto tam zůstal stát jako solný sloup (chudák XD) a obě Yumi byli... překvapené.

„To je tvoje holka?“ zeptala se Yumi a Naruto nafoukl tváře.

„Jo, to je Yumi Uzumaki, možná jí znáš.“ řekl Sasuke.

„Těší mě a teď už pojď Sasuke-kun, čeká na nás Kakashi.“ řekla Yumi sladce a táhla ho k východu, ale všimla si, že Naruto s nimi nejde a stále tam stojí.

„Naruto! Pohni tím zadkem, jinak ti ukradnu sedláka!“ zakřičela přes půl nádraží a v tom Naruto byl u nich.

„Grr, to se opovaž!“ křikl Naruto. Teď zase nic nechápal Sasuke.

„A ty! Jak to, že líbáš mojí sestru!“ křikl Naruto na Sasukeho.

„Ty holka byla hrozně otravná a nechtěl sem jí řikat, že nemám holku, ale kluka. Je to stejně jedno, už jí nikdy neuvidím.“ řekl Sasuke.

„A co tu vlastně děláte?“ zeptal se potom černovlásek, když nastupovali do limuzíny.

„Letadlem jsem sem přiletěli za chvilku a Naruto tě chtěl vidět, tak Kakashi řekl, že s námi musí něco zařídit a odjeli jsme.“ vysvětlila Yumi.

„A už jsi našel nějaký byt?“ zeptal se tentokrát Kakashi, který je poslouchal.

„Jo, domluvil jsem se s majitelem, že se už dnmeska nastěhuju, vybral jsem si byt, který je dost blízko k vaší vile.“ příkývl Sasuke.

„Panelák?“ zeptala se Yumi.

„Jo, nechci utratit všechny peníze.“ řekl Sasuke a podíval se na mlčícího Naruta.

„Co je s tebou Naru-chan?“ zeptal se a sedl si vedle něj.

„Nic.“ odsekl Naruto.

„To ti tak vadilo, že jsem políbil někoho jinýho?“ zeptal se se zájmem.

„Ne, nevadilo by mi, kdybys políbil Yumi, ale ta holka se na tebe tak divně dívala... nemám z ní dobrý pocit.“ řekl Naruto nakonec.

„To nemusíš, stejně už jí neuvidíme, už jsem to říkal.“

„A co když jo?“ namítl Naruto, stále ho hlodal červík pochybností.

„No a? Ty víš, že miluju jenom tebe.“ řekl Naruto a políbil ho na tvář.

„Hm, když myslíš...“ řekl Naruto, ale stále na tu holku musel myslet, měl tušení, že s ní budou ještě problémy. Kdyby tak věděl jaké, Naruto ani Sasuke a Yumi totiž hnědovlásku neviděli naposled.

Je to trochu kratší, než minule, ale snad to tolik nevadí... Komenty potěší :)